| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| [Zdroj] | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Velká skřetí válka byla doposud největším známým válečným konfliktem v historii světa Gothic. Jednalo se o masivní invazi skřetů, kteří napadli do té doby nejmocnější říši světa - Myrtanu. Skřeti postupně získali převahu a po dobytí většiny území Myrtany zvítězili v první fázi války. V Myrtaně posléze vzdorovalo pouze samotné hlavní město Vengard a několik povstaleckých táborů. Celou válku však nakonec rozhodli pouze dva lidé, slavný bezejmenný hrdina a nekromant Xardas, tím že zbavili svět vlivu bohů. Myrtaňané pak zahájili novou ofensivu a nakonec dobyli velkou část Myrtany zpět. Po desetiletém konfliktu, který zasáhl většinu známého světa bylo jasné, že Myrtana již nikdy nebude taková jako před válkou.
Před válkou[]
Několik let před počátkem války nastoupil na myrtanský trůn nový král Rhobar II. Tento ambiciozní panovník si díky svým schopnostem brzy podmanil Nordmar i Varant a utvrdil i myrtanskou nadvládu nad Jižními ostrovy. Díky těmto úspěchům se stal pánem téměř celého světa. Rhobar II. však překročil hranice možností své říše, obrovské území potřebovalo pro svou obranu mnoho vojáků, kterých byl nedostatek. Zdá se, že Myrtana byla zřejmě vyčerpána i po ekonomické stránce. Za této tíživé situace stále hrozilo nebezpečí z jihu, kde vládl Zuben městu Ishtar. Nordmařané také nebyli nadšeni cizí nadvládou. Nikdo však netušil, že největší úder přijde právě ze severu, který byl považován za konec světa. Na severu Nordmaru se nacházel vysoký ledovec a za ním se rozkládala domovina skřetů. Skřeti hnáni tvrdou zimou se rozhodli vyhledat nové, mírnější území. A tak skřeti vpadli do Nordmaru.
Průběh války[]
Vpád skřetů do Nordmaru[]
Rhobar II. v době, kdy skřeti napadli jeho říši
Skřeti vpadli do Nordmaru a odtud táhli dále na jih, u Vysoké pece, zaskočili královskou armádu absolutně zaskočenou. V krvavé bitvě, která se zde odehrála byli Myrtaňané poprvé poraženi skřety, byla to možná také vůbec první porážka myrtanského vojska. Po prohrané bitvě, se myrtanská vláda v Nordmaru zhroutila. Skřeti také obsadili Vysokou pec, která byla největším dolem na magickou rudu na světě. Tato událost, jak se mělo ukázat, měla významně ovlivnit další dějiny celé Myrtany.
Odpor Nordmařanů proti skřetům[]
Vysoká pec v Nordmaru
Porážky Myrtany okamžitě využili Nordmařané. Tento nepoddajný národ drsných válečníků opět získal kontrolu nad svou zemí a nehodlal přijmout nadvládu skřetů. Nordmařané skřety nenáviděli ještě více než Myrtaňany, skřeti pro ně totiž byli tradičními nepřáteli. Staré nordmarské skupiny tzv. zabijáků skřetů měli opět plné ruce práce. Skřeti jak se zdá, se nikdy neodvážili zaútočit na vesnice jednotlivých klanů, naproti tomu rozestavěli po celé zemi tábory a hlídky u všech klíčových cest. Nordmar tak nikdy nebyl skřety zcela obsazen, přesto zde vládla napjatá situace. Skřeti útočili na každého člověka, na kterého narazili. Nordmařané byli touto situací znepokojeni, byli zvyklí na to, že skřeti před nimi vždy ustoupili. V nastalé situaci však nemohli ani lovci vyjít na lov bez doprovodu skupiny válečníků. Přesto Nordmařané proti skřetům vyvinuli největší odpor a na konci války uštědřili skřetům i největší porážku, jakou kdy utrpěli.
Bariéra nad Hornickým údolím[]
Vytvoření bariéry nad Hornickým údolím
Bezprostředně po porážce u Vysoké pece, byl donucen král Rhobar II. přijmout bezpečnostní opatření. Díky ztrátě pece mu již zbývaly pouze jedny významnější doly na magickou rudu a ty se nacházely v Hornickém údolí na ostrově Khorinis. Aby král zabezpečil, že nikdo ze skřetů se nezmocní této strategicky důležité části jeho panství, vyslal na Khorinis dvanáct mágů, vedených nejvyšším mágem Ohně Xardasem. Těchto dvanáct mágů mělo kolem Hornického údolí vytvořit magickou bariéru, aby zabránili útěkům trestanců, kteří byli povinni těžit pro krále rudu. Bariéra se však díky zhoubnému vlivu arcidémona Spáče rozrostla do nevídaných rozměrů a uvěznila i samotné mágy. V údolí se mezitím vzbouřili trestanci a ovládli Starý hrad. Aby král zabezpečil pokračování těžby a dodávky magické rudy, musel přijmout požadavky trestanců. Oplátkou za rudu jim musel každý měsíc poslat vše co si žádali, včetně žen. V souvislosti z bariérou král vydal i výnos, podle kterého musel každý muž, byť by se provinil sebemenším prohřeškem, těžit rudu v údolí. Díky tomuto výnosu se však za bariéru dostalo i mnoho nevinných lidí.
Skřeti útočící na Myrtanu
Vpád skřetů do Myrtany[]
Skřeti vpadli do Myrtany o několik let později po vpádu do Nordmaru. Západní část Myrtany dobyli až pět let začátku invaze. První myrtanskou osadou, která se stala jejich obětí byla malá vesnice Silden, na severozápadě Myrtany. Po Sildenu pravděpodobně následovalo město Geldern, které leželo nejblíže. Po Geldernu skřeti zřejmě dobyli Trelis, protože podle všech informací po pádu západní části říše následovalo tažení do severního Varantu a to by nebylo možné bez kontroly Trelisu.
Spojenec skřetů - Zuben
Spojenectví s Hashisiny a dobytí severního Varantu[]
Skřetům se podařilo uzavřít spojenectví se Zubenem a získat tak podporu lidí pod jeho vládou, Hashisinů, kteří stejně jako skřeti vyznávali víru v Beliara. Dva roky po pádu západní části Myrtany se pak uskutečnilo tažení ve Varantu. Zdá se, že skřeti pomohli Hashisinům dobýt od Myrtany zpět sever pouště. Díky tomu, byl celý Varant sjednocen pod vládou Zubena. I ve Varantu se však našli lidé, kteří se skřetům a Hashisinům postavili na odpor, byli to Adanose vyznávající Nomádi.
Další tažení v Myrtaně[]
Zničené hradby Montery
Dva roky po osvobození Varantu, zahájili skřeti další tažení v Myrtaně. Tentokrát vpadli ze tří stran do středozemí království. Skřetí armáda zřejmě jako první oblehla Monteru. Po krvavé bitvě toto velké město padlo a otevřelo tak skřetům cestu dále do Myrtany. Zdá se, že skřeti pak obsadili vesnice Cape Dune a Ardeu. Hlavní invazní síly však pokračovaly na sever, kde byla obležena pevnost Gotha. Hrad Gotha byl velitelstvím paladinů v Myrtaně a tak se ukázalo jako nemožné jej dobýt. Po delším obléhání pak skřetí šamani vyvolali démona, který Gothu zpustošil a proměnil její posádku v nemrtvé. Díky tomu si však skřeti sami znemožnili ovládnutí hradu. Skřeti pak opět táhli na sever, pod Gothou nechali jen oddíl, který měl dohlížet na to, aby nemrtví neopustili hrad. V celé Myrtaně nakonec vzdoroval pouze mohutný hrad Faring a hlavní město Vengard. Prozatím se však pro skřety ukázalo nemožné obě poslední výspy odporu dobýt.
Pokořitel Myrtany Kan
Neválčilo se však jen na pevnině. Skřeti postavily i otrokářské galeje, které začaly ohrožovat pobřeží pod myrtanskou kontrolou. Král Rhobar neměl dost válečných lodí a tak vydal další výnos, podle kterého byly do flotily naverbovány všechny obchodní lodě. Flotila však utrpěla řadu porážek, tu největší zřejmě v bitvě u Východního souostroví. Myrtana přišla o všechny své lodě až na obchodní galéru Esmeraldu, která kotvila v hlavním městě.
Khorinijská expedice[]
Starý hrad, obležený skřety
Nejen v Myrtaně čelil král velkým problémům. V této době totiž jistý bezejmenný hrdina porazil Spáče a magická bariéra se zhroutila. Těžba v Hornickém údolí se úplně zastavila, trestancům se podařilo totiž uskutečnit hromadný útěk do údolí Khorinisu. Při svém pádu navíc Spáč povolal armádu temnot, vedenou draky, kteří podpořili skřety. Khorinijští skřeti využili situace v Hornickém údolí a stali se jeho skutečnými pány.
Král se rozhodl jednat ve chvíli, kdy uslyšel skřetí bubny, oznamující, že se skřeti blíží k Vengardu. Rhobar povolal lorda Hagena, jednoho ze svých nejlepších generálů a pověřil jej důležitým úkolem. Hagen dostal Esmeraldu a na ní se společně se stovkou paladinů přeplavil na Khorinis. Úkolem paladinů na Khorinisu bylo získat z Hornického údolí co nejvíce magické rudy a tu poté dopravit na pevninu. Do Hornického údolí byl vyslán velitel Garond, který se svými paladiny převzal Starý hrad. Avšak ukázalo se, že získat magickou rudu je nemožné. Skřeti Starý hrad oblehli a odřízli jej od kontaktu s Hagenem. Bezejmenný hrdina ve spojení s Xardasem však opět zakročil a podařilo se mu alespoň pobít draky na ostrově.
Zkáza Irdorathu[]
Mapa Irdorathu
Bezejmenný hrdina si nakonec získal Hagenovu důvěru a ten mu půjčil Esmeraldu, aby se hrdina dostal na ostrov Irdorath, kde sídlil pán všech draků - Nemrtvý drak. Ještě před odplutím hrdiny chystal Hagen tažení do Hornického údolí, o jeho výsledku však víme jen to, že Hagen přežije a v budoucnosti opět nabídne Myrtaně své služby. Hrdina nakonec na Irdorath skutečně doplul a podařilo se mu draka porazit, než mu však stačil dát smrtelnou ránu, objevil se na scéně Xardas a vysál z draka jeho sílu.
Skřeti pány Myrtany[]
Skřetí armáda před Vengardem
Xardas využil své nové moci a zničil magii run. Bez runové magie a zbraní z magické rudy neměli již paladinové ani mágové Ohně šanci obstát skřetímu nátlaku. Xardas uzavřel se skřety alianci, ti pro něj začali pátrat po celém světě po artefaktech prastarých. Oplátkou jim Xardas pomohl s dobytím Faringu, když oslepil posádku hradu. Nejvyšší velitel skřetů Kan si poté Faring zvolil za svou rezidenci. Kan se nyní stal skutečným vládcem celé Myrtany. Věděl však, že lidé budou ve své království věřit do té doby, dokud žije král. Proto Kan zaměřil veškeré síly na dobytí Vengardu. Skřeti nakonec po dlouhém obléhání skutečně prolomili hradby města, král Rhobar však na poslední chvíli se svými mágy vytvořil magickou bariéru a město tak zůstalo zachráněno. V Myrtaně mezitím skřeti zahájili pravý teror. Všichni mocní lidé byli popraveni, zatímco ti ostatní se stali otroky. Myrtanský obchod ovládli Hashisiné. Objevilo se také mnoho zrádců, kteří se připojili jako žoldáci ke skřetům. Někteří muži se však usídlili v jeskyních a stali se banditi, tito vraždili a plenili bez ohledu na to, jestli jsou jejich oběti lidé nebo skřeti.
Myrtanský odboj[]
Povstalecký tábor Okara
Stále však bylo mnoho Myrtaňanů, kteří se odmítali se skřetí nadvládou smířit. Tito lidé se shromáždili převážně pod bývalými paladiny, kteří vykazovali velké vojevůdcovské schopnosti. V lesích a jeskyních tak vzniklo mnoho povstaleckých táborů. Mezi nejdůležitější patřily Okara, Nemora, Reddock a Anogův tábor. K táborům se připojili i mágové Ohně. Každý vůdce rebelů měl svůj vlastní plán jak přispět k sabotáži skřetů. Javier, vůdce Reddocku se soustředil na ovládnutí východního pobřeží, mezi jeho cíle patřilo obsazení Ardey a Cape Dune. Loajální Roland z Okary zase sabotoval Monteru, kterou chtěl osvobodit, také chtěl získat teleportační kámen z Gothy do hlavního města, aby se mohl spojit s králem. Nakonec právě jeho lidé významně přispěli k znovuvybudování Gothy. Lidé Nemory zase sužovali treliskou oblast a snažili se dobytí hradu. Bratři Anog a Inog se zase soustředili na Silden a na přerušení kontaktu Sildenských skřetů s nordmarskými.
Příchod bezejmenného hrdiny[]
Bezejmenný a jeho přátelé hledí na zpustošené pobřeží Myrtany
Bezejmenný hrdina připlul do Myrtany v době, kdy byli skřeti nezpochybnitelnými vládci Myrtany. Okamžitě po vylodění se svou posádkou svedl bitvu se skřety v Ardee, která skončila vítězně a vesnice se tak stala první osvobozenou myrtanskou osadou. Bezejmenný se nakonec seznámil i s Xardasovými plány. Nekromant objevil cestu jak ukončit dlouhou válku. Ta cesta spočívala ve zbavení se božího vlivu. K tomu musel bezejmenný shromáždit Adanovy artefakty a vhodit je do Vysoké pece. Přístup k peci získal hrdina poté, co společně s nordmarskou družinou porazil velkou skřetí armádu v bitvě, která se stala největší skřetí porážkou celé války. Poté musel hrdina také zabít ty, kteří nesli moc bohů, to znamenalo Zubena i Rhobara. Zuben byl zabit a Varant se poté rozpadl na jednotlivé městské státy. Rhobar byl zabit hrdinou a Leem. Poté Xardas a bezejmenný odcestovali skrz portál do jiné dimenze.
Konec války[]
Bezejmenný hrdina, pozdější král Rhobar III.
Po jejich odchodu došlo k velkým změnám. Geldern i Silden byly osvobozeny a do jejich čela se postavili Anog a Inog. Kan byl donucen ustoupit s Faringu do Montery. Faring s Gothou pak přešly do rukou Gorna. Na východě se po mrtvém králi stal regentem Lee, který spravoval Vengard a Ardeu. Vládcem skřetů v Trelis se stal Thorus, který uzavřel spojenectví s Kanem. Cape Dune spadalo nadále pod skřetí vládu Kana. Po deseti letech tak Velká skřetí válka skončila. Nastaly dva roky křehkého míru lidmi a skřety, nakonec se však rozhořela nová válka, tentokrát o to, kdo ovládne celou Myrtanu.
Důsledky[]
| Velká skřetí válka |
|---|
|
Bitva u Vysoké pece – Bitva o Monteru – Obléhání Gothy – Bitva o Východní souostroví – Obléhání Faringu – Obléhání Vengardu – Obléhání Starého hradu – Bitva o Ardeu – Bitva o Vysokou pec |
Škody na životech i materiále byly obrovské. Myrtana se s katastrofy, kterou za skřetí války utrpěla ještě po dlouhá léta vzpamatovávala. Jak se později ukázalo, staré království již nikdy nemělo být takové jako před tím. Města byla zle zpustošena, mnoho farem spálených do základů. Loďstvo zcela zmizelo. Nejdůležitější změnou bylo to, že Bohové ztratili vliv nad světem. Lidé v ně sice stále věřili, ale božstvo již nemohlo přímo zasahovat do jejich osudů. Myrtana se do velmocenské pozice opět pozvedla až o několik let později, kdy se bezejmenný stal králem coby Rhobar III.
Zdroje[]
Článek je zpracován na základě informací a rozhovorů z celé série Gothic. Chronologické události a léta jsou založeny na manuálu ke Gothic 3.